Fjordský kůň
Fjordský kůň
Vysvětlení názvu:
Toto norské plemeno se původně nazývalo vest fjord, protože pochází ze západních oblastí Norska. Vyznačujících se malebnými krajinnými útvary fjordy. Říká se mu také fjordling nebo fjordský pony. Při křížení s jinými plemeny se původní název zachovává, takže například u nás se choval fjordhucul.
Původ:
Fjordling je původní skandinávské plemeno, velmi starobylé a je považován za jednoho z nejčistších potomků Tarzana v Evropě. Jsou proto dobré důvody jak v anatomické stavbě tak ve zbarvení. Má totiž typické zbarvení s černým úhořím pruhem na hřbetu a často se zebrováním na nohách. Jeho profil je však poněkud rovnější než profil Tarpana, takže někteří autoři se domnívají, že v něm koluje i krev dnes již vymřelých koní z konce doby ledové.
Historie:
Původ flordlinga sahá velmi hluboko. Doklady o jeho chovu máme již z dob vikingských z konce 10. století n. l. Z té doby se zachovaly četné obrazy i zprávy a fjordlingové figurují na slavných runových kamenech. S Vikingy se toto plemeno také dostalo na Island, do Velké Británie, zejména na ostrovy a do Skotska, a vydatně ovlivnilo tamní plemena. Nesporně se dostal i do Západní Evropy a dodnes je tam velmi oblíbený pro své efektivní zbarvení. Dlouhá historie fjordlinga se projevuje i v tom, že je ušlechtilejší a vyrovnanější než, než jiná starobylá severská plemena.
Charakteristika: Fjordský kůň má dodnes mnohé znaky ponyho, i když je vyšší. Má poměrně krátké nohy, obdelníkový formát a širokou hlavu. Poněkud příliš mohutné žuchvy jsou dány jak původem tak způsobem života. Je to velmi ustálené, starobylé plemeno s vynikajícími vlastnostmi, především pevným zdravím, otužilostí a velkým výkonem. Je to vskutku univerzální plemeno, které si zasluhuje oblibu, již se těší ve své vlasti a kterou získává i v jiných evropských zemí.
Popis:
Dnešní fjordling je poměrně vyšší než jeho předkové výška kolísá od 132 do 145cm délka 140-150cm. Hlava je úhledná, poněkud těžší, s rovným profilem, mírně šikmýma očima a mléčnou hubou. Krátký svalnatý krk má zejména u hřebců malý hřeben, kohoutek je nevýrazný. Trup je oblý s širokými prsy, mohutnou svalnatou plecí a dobře klenutými žebry. Hřbet je rovný, záď silná, svalnatá nikoli spáditá. Vynikající jsou krátké silné nohy s kratičkými rousy na spěnkách a velmi tvrdými kopyty. Typické je plavé zbarvení s výraznými znaky primitivních koní. Základní barva může přecházet od krémové po sytě žlutou. Znaky jsou vždycky černé. Typické je zbarvení hřívy, která je uprostřed černá a po stranách stříbrná, ovšem rozdíl od divokých koní dlouhá. Proto se nakrátko přistřihuje, a to stupňovitě, aby zbarvení vyniklo. Také žíně v ocasu jsou smíšené, ve středu černé a po stranách bílé. Na končetinách se vždy projevuje černá barva, mnohdy s náznaky zebrování, kopyta musí být vždy černá. Robustnímu vzhledu odpovídá velká síla, výkonnost a vytrvalost.
Povaha: Fjiordling je velice výkonný kůň inteligentní, odvážný a poněkud svéhlavý. Zejména hřebci jsou skutečnými osobnostmi a Vikingové v minulosti pořádali zápasy koní, které probíhaly velmi tvrdě a často končili smrtí jednoho ze soupeřů. Ve vikingské době to byla nejoblíbenější zábava. Souboj nezřídka končil smrtí poraženého. Tyto zápasy nebyly samoúčelné, ale ověřovali kvalitu chovných hřebců. Moderní fjordling je univerzální kůň, který zvládne každou práci a naučí se mnoha poměrně složitým akcím, i když rozhodně není poddajný. Je to zvíře samostatné, které obstojí i na horských statcích a vystačí s velmi skromnou pastvou, má výborný orientační smysl a neleká se přírodních překážek. Klisny často odchovávají hříbata.
Využití:
Fjordský kůň patřil k předním oporám v zemědělství v hornatých oblastech Norska i v přímořském pásů kolem fjordů, po nichž má jméno. Dodnes pracuje v zemědělství a osvědčil se i v lesnictví při přibližování dřeva, ani ne tak ve své vlasti, jako v jiných částích Evropy. Díky své obratnosti a vynalézavosti se uplatňuje v nejtěžším terénu, i když samozřejmě nemá dostatek hmoty k zvládnutí těžkých a rozměrných kmenů. Fjordling vždy sloužil jako jezdecký kůň, za Vikingů dokonce válečný. Dosud je jako jízdní zvíře oblíben, i když má poněkud drobivý, tvrdý klus. Dnes se již málo užívá v zápřeži, našel však uplatnění ve vozatajských soutěžích, v nichž předčí obratností jiná plemena, a ve své vlasti je dnes oblíben zejména pro vytrvalostní jízdy, neboť je mimořádně zdatný a odvážný. Jeho efektivní vzhled přispěl k tomu, že nevyváží z Norska do ostatních zemí Evropy i do Severní Ameriky. U nás se choval pro lesnické účely a byl křížen s huculek. Fjordhucul byk vynikající pro práci v těžkém terénu, do českých lesů je však poněkud lehký.
Fjiordling je velice výkonný kůň inteligentní, odvážný a poněkud svéhlavý. Zejména hřebci jsou skutečnými osobnostmi a Vikingové v minulosti pořádali zápasy koní, které probíhaly velmi tvrdě a často končili smrtí jednoho ze soupeřů. Ve vikingské době to byla nejoblíbenější zábava. Souboj nezřídka končil smrtí poraženého. Tyto zápasy nebyly samoúčelné, ale ověřovali kvalitu chovných hřebců. Moderní fjordling je univerzální kůň, který zvládne každou práci a naučí se mnoha poměrně složitým akcím, i když rozhodně není poddajný. Je to zvíře samostatné, které obstojí i na horských statcích a vystačí s velmi skromnou pastvou, má výborný orientační smysl a neleká se přírodních překážek. Klisny často odchovávají hříbata.
Využití:
Fjordský kůň patřil k předním oporám v zemědělství v hornatých oblastech Norska i v přímořském pásů kolem fjordů, po nichž má jméno. Dodnes pracuje v zemědělství a osvědčil se i v lesnictví při přibližování dřeva, ani ne tak ve své vlasti, jako v jiných částích Evropy. Díky své obratnosti a vynalézavosti se uplatňuje v nejtěžším terénu, i když samozřejmě nemá dostatek hmoty k zvládnutí těžkých a rozměrných kmenů. Fjordling vždy sloužil jako jezdecký kůň, za Vikingů dokonce válečný. Dosud je jako jízdní zvíře oblíben, i když má poněkud drobivý, tvrdý klus. Dnes se již málo užívá v zápřeži, našel však uplatnění ve vozatajských soutěžích, v nichž předčí obratností jiná plemena, a ve své vlasti je dnes oblíben zejména pro vytrvalostní jízdy, neboť je mimořádně zdatný a odvážný. Jeho efektivní vzhled přispěl k tomu, že nevyváží z Norska do ostatních zemí Evropy i do Severní Ameriky. U nás se choval pro lesnické účely a byl křížen s huculek. Fjordhucul byk vynikající pro práci v těžkém terénu, do českých lesů je však poněkud lehký.
