* Stáj klisny Pavery... *

Shirský kůň

Shirský kůň je tak typicky anglický jako buldok a mnozí lidé ho považují na nejlepšího těžkého tažného koně. Říká se mu shire proto, že byl chován v středoanglických hrabstvích (shires) Lincolnu, Leicecesteru, Staffordu a Derby.  

Historie

 

Od „velkého koně“ k shirovi

Podle studia brnění z 16. století se zdá, že „velký kůň“ byl ve skutečnosti pouze těžkým koněm, který měřil kolem 157cm, a jen málo se podobal mohutnému modernímu shirovi. Velcí a těžcí tažní koně se v Británii objevili až koncem 16. století, kdy „velký kůň“ již nemohl nosit rytíře v plné zbroji a začal se používat k tahání těžkých vozů a kočárů na venkově. Tehdejší cesty nebyly nic jiného než hrubě upravené trasy, v suchých měsících strašlivě prašné a hluboce rozbahněné v zimě.
 Při popisu dovozu těžkých koní té doby se Thomas Blundeville(1561-1602) zmiňuje o německém tažném koni, frísovi a vlámském koni. Německý kůň po sobě nezanechal žádné zřetelné známky, ale frísové a vlámští koně sehráli důležitou úlohu. Frísové se sice postarali o zušlechtění a zlepšení volnosti pohybu, přesto na vývoj britského shira měli největší vliv vlámští koně, zpravidla černí jako frísové. Toto veliké, pomalé a těžké zvíře, chované rovněž v bažinatých krajích, je považováno za hlavního předka shira, nejvýrazněji ovlivňujícího jeho vzhled.  

  Velký počet flanderských koní dovezli Holanďané na počátku 17.století, když se ujali prácí na vysušení Fénských bažin ve východní Anglii. Po skončení práce koně zůstali a byli zde chování. V té době mizí zprávy o „velkém koni“ a anglický tažný kůň začíná být známý pod jménem anglický vraník.Toto jméno mu dal Oliver Cromwell, který sám pocházel z Cambridgeshiru a byl zemědělským odborníkem. Ve skutečnosti asi tento budoucí Lord protektor mluvil o fríských koních, ale jméno se ujalo a stalo  se obecně užívaným.

 

Packingtonský Slepý kůň

Za hřebce-zakladatele shirského plemene se obecně považuje packingtonský Slepý kůň, který byl chován v Packingtonu poblíž Ashby de la Zouche v letech 1755-1770. Byl to vraník a v 1. plemenné knize shirů je zanesen velký počet koník, kteří jsou považováni za jeho potomky.

 

Plemenná kniha Shirů

 

Společnost pro chov plemene , známá pod jménem English Cart Horse Society, vznikla v roce 1876  a první plemenná kniha byla zveřejněna o dva roky později. V roce 1884 změnila tato organizace jméno na Shire Horse Society. Mezi lety 1901  a  1914 bylo každoročně zapsáno více než 5 000 zvířat a chovatelé je hromadně vyváželi na trhy ve Spojených státech. Po II. světové válce, kdy už se shirové neuplatňovali ani v průmyslu, ani v zemědělství, jejich počet silně poklesl. Dnes je nejvíc používají pivovarské společnosti. Shire přežívá právě díky podpoře pivovarů a něco málo získává na každoroční přehlídce koní v Londýně, kde se předvádějí soutěže těžkých tažných koní.

Každoroční přehlídka příláká více než 15 000 diváků a 300 ůčastníků.

 

Současný shire

 

Současný Shierský kůň je daleko kvalitnější než jeho předchůdci a blíží se spíše středoanglickému typu než hrubému fénskému kmeni. Díky své mimořádné síle je držitelem mnoha rekordů v tahu. Např. na výstavě ve Wembley v roce 1924 pár shirl dosáhl v tahu při dynamometrickém měření vyvíjené tažné síly maximální výkon, a to tah 50 tun, což je největší měřitelná zátěž-nejvyšší tažná síla na stupnici dynamometru. Týž pár, zapřažený v tandemu na kluzkém žulovém dláždění utáhl 18,5 tuny, ačkoliv souhra koní nebyla právě příkladná. Nejoblíbenější zbarvení je vrané s bílými rousy na nohou, ale často jsou k vidění i spřežení běloušů a také hnědáci a tmaví hnědáci jsou povoleni.

 

 

Povaha

Shirský kůň,největší plemeno koně,známé svou laskavostí a schopností milovat všechno živé,p

ovahou sloužit věrně člověku a stát mu po boku ve válkách i v dobách klidu na polích.A v moderní době na výstavách,soutěžích a přehlídkách. U těchto koní však nepoznáme kdy už jsou skutečně rozzlobení, prostě to nedají najevo, ale pak vás mohou pošlapat(kopyty velikosti talíře). K tomu však dojde mimořádně. Mají vysoký práh citlivosti. Takže i kdyby vedle nich někdo vystřelil zůstanou klidně stát.

 

Využití:

Velmi oblíbené jsou různé soutěže, včetně soutěží v orbě nebo v tahu jedno-, dvou- a čtyřspřeží. Kvalifikační závody vrcholí v říjnu ve Wembley, kde je mimo jiné zvolen i kůň roku. Využití shirských koní je mnohem větší, než by se na první pohled zdálo. Práce tažných koní je na kratší vzdálenosti (12 - 15 mil) ekonomičtější než nákladní doprava, a to především v centrech velkých měst. Největšími podporovateli těchto koňských obrů stále zůstávají pivovary, ale roste i zájem u rozvozců pečiva a pořádkové služby. Pomýšlí se také na návrat koní do přístavů, na jejich využití v obchodní síti a turistickém ruchu, o své se hlásí i zemědělci a lesníci. Shirští koně jsou také oblíbenými producenty těžšího typu hunterů, kteří vznikají křížením plnokrevných klisen a shirských hřebců. I když se běžně na shirech nejezdí, v Německu je můžeme spatřit i v drezurních ukázkách.

 

Popis  

 

Hlava:je středně velká, má lehký klabonos, je tady vyklenutá, čelo mezi očima je široké. Oči jsou velmi učenlivého výrazu velké prozrazují laskavou povahu těchto „vlídných gigantů“

 

krk:na tažného koně poměrně dlouhý a sbíhá vzadu k hluboké, šikmé pleci, dostatečně široké pro nasazení chomoutu

 

Trup:shire je jeden z nejtěžších koní na světě s váží více než 1 tunu(1 100kg).

http://slawik.com/

 Obvod: Průměrná míra obvodu shirského hřebce je 6-8stop(180-240cm) a prsa jsou široká, mohutná. Tyto části naznačují výbornou, zdravou konstituci.

 

Tělo:hřbet je krátký, silný, mohutně osvalený, v bedrech dokonce příliš, a velmi široký. Skloněná záď je příkladem silné stavby, spojené s hmotností, která je pro tažného koně základním předpokladem.

 

Nohy: jsou čisté a tvrdé, míra ploché holeně je 28-30cm. Mohutný rous musí být rovný a hedvábný.

 

Hlezna: mají být široká, dobře vyjádřená, silná, ne lymfatická .

 

Kopyta:musí být velká(někdy dosahují až velikosti talíře na pizzu). spěnky mají být dostatečně dlouhé.

 

Zbarvení: nejoblíbenějším zbarvením shira je tradiční černá, zděděná po předcích plemene, s bílým rousem. Hnědáci různých odstínů jsou rovněž přijatelní. Početní jsou i bělouši